něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            
19.4.2013  (upr. 20.4.2013)
To, co ke mně přivál vítr

 

Udělejte z něčeho, co jste se naučili, pravidlo, a zemřete.

 

Udělali-li jste si pravidla, už jste mrtví. Jste omezení.

 

Jak já jsem to poznal, nezáleží na tom, co řeknete, jaká slova zvolíte.

 

Zkoušel jsem různé věci říkat lidem různými způsoby a jak jsem to poznal, pokaždé se zachovali tak, jak sami chtěli, pokaždé slyšeli to, co sami chtěli. Jaký to má význam? Vše a každý si dělá to, co chce. Každý si jde, kam chce, jako ryba ve vodě. Buď vyplníte prostor, nebo ne. Jediné, co je srozumitelné, je van větru.

 

Prosím nebo děkuji, komu na tom záleží? 

 

21.3.2013  (upr. 30.3.2013)
Přestaňte se chovat, tak jako když něco víte

Odložte učenost - a budete bez starostí!

 

Tichý souhlas a obřadné přitakání - čím se od sebe ve výsledku liší?

Nechat jít události svou cestou nebo zasáhnout a snažit se je vést - jak velký je mezi tím rozdíl?

 

Ale má-li lid před něčím úctu,

nelze to pominout.

To není, co nazýváme učeností,

a přesto je to to, čemu se dobrovolně podvolujem.

 

Ó jaká bezútěšnost! A její meze nelze dohlédnout!

Davy se radují a veselí,

jako by slavily obětní hostinu,

jako by stoupaly k terasám o příchodu jara!

 

Já jediný zůstávám tichý a neúčastný,

jako bych byl bez tvaru a znaku,

jako dítě vyšlé z lůna, které se dosud neusmálo.

Ztracen jako poutník, který nemá kde spočinout.

 

Všichni lidé jsou naplněni a v nadbytku,

jen já jediný jako bych byl zapomenut.

 

Běda! Mé srdce je jako srdce pomatence!

Jsem tak nevědomý a zmatený!

 

Lidé tohoto světa jsou plni světla,

jen já jediný jsem jako v temnotách!

lidé tohoto světa jsou čilí a obratní,

jen já jediný jsem zemdlený a netečný!

 

Jsem pustý jak moře, zmítán a hnán -

jako bych neměl kde zakotvit!

Lidé tohoto světa jsou schopní a prospěšní,

jen já jediný jsem bezcenný a k ničemu!

..

Tao Te Ting (úprava textu B.Krebsové, od 'ó jaká bezútěšnost..' je text převzat zcela)

..

O Tao, Pokojná slova

 

Pokojná slova nikdo neposlouchá

k salvě barev všichni obracejí zrak

 

k čemu ještě mluvit?

 

Zapomeň na jejich výhrůžky, hrozby vězením.

Padesátkrát jsi mluvil, ani jednou nikdo neposlouchal.

Nenastal snad už čas dělat to co chce duch, duše?

Kam si jde vítr tam jde hlas, a tam jde duch. Ptá se snad on někoho na jeho názor?

Proniká skrze větve, proniká mezi balvany a kopečky, letí nad hladinou, neptá se nikoho a proniká tam.

Je tam dříve, než jakákoli moc, dříve, než kdokoli proti němu jenom může hlesnout

a ani nikdo neví jak se tam vzal, všichni se hrozí, nad jeho silou.

 

Vítr/duch si jde kam chce, slyšíš jeho zvuk/hlas, ale nevíš odkud přichází. Podle toho ho poznáš.

Zdaž není třeba jen to co si žádá duch?

Zdaž není třeba jen to, o čem ten hlas mluví?

Proniká kamkoli a není jak ho uvěznit.

Copak tohle není ten duch hlubiny, který nikdy neumírá.

Copak to není ten dech o kterém mluví staří?

16.12.2012  (upr. 18.12.2012)
Šel došel - cesta jako překročení vzdálenosti, volume 2

aneb črta kontemplace na téma vlastní hodnoty a toho, co člověku patří, a co ne

 

I šel došel

šel

nezraněn již

běžel jako rychlá myš

 

oblaku se držel

a když plakal

tak pršel

již suchou nohou

tam kde kroky jeho mohou

ať strouhou

či doubravou pouhou

a rovně šel

 

I šel došel do stepi

a nasbíral si otepi

kdepak to kdepak

tam kde v típí

byly pípy

 

na kámen si sedl

a zavolal na hůna.

hůn byl anděl,

který pomáhal silným lidem

tráva se zavlnila

to jak hůn otázal se

zda cítil kámen pod nohama

nebo opatrně šel

odvětil, i odvětil mu slamák

že poctivě šel

ačkoli měl padák

 

zvedl hůl a poprosil tu bytost

ať jeho cestu dláždí stále ryzost

ať donese ho tam

kde může stát sám

 

za stepí

žili indiáni velkolepí

dostal se tam, kam

opravdu chtěl sám

 

 

29.11.2012  (upr. 16.12.2012)
Slamák - cesta jako překročení vzdálenosti volume 1

 

I šel slamák krajinou

šel slamák, opíral se o hůl

druhou rukou za oblak se držel

šel krajinou, pílil za jinou

namočil se v řece, když i šel

slamák, pílil za jinou,

přes brod,

nohavice mokré,

šustil jak šel,

hůl s nohou motal,

oblaku se držel.

 

I šel došel,

do lesa,

kdepak to kdepak,

tam kde kdepak to kdepak byl to bylo

i na pařez si sedl

zavolal na hůna

hůn byl velký maršop,

zdržoval se v korunách stromů

zašuměl les, to jak hůn otázal se

"brodils s nohavicí mokrou

nebo oblaku ses držel"

odsekl i odsekl

na pařezu slamák, že to neřekne ani za mák,

když i pílil krajinou, pílil za jinou

zvedl hůl a poručil hůnovi

dones mě na stolovou horu

tam kde kdepak to kdepak leží

 

za řekou na stolové hoře

stála tam jiná, než ta jiná

za kterou slamák pílil

i poděkoval hůnovi

že donesl ho za jinou

za tou, za kterou pílil,

jinou než tou, za kterou pílil

oženil se usmíval se

do lesa chodil poslechnout si

šumot

do krajiny chodil motat hůl s nohou

oblaku se držet, v řece nohavici máčet

 



⇡nahoru⇡